Feng šuei

Věřím na feng šuei. Na harmonii energie a rovnováhu věcí v přírodě.  Na tu starobylou moudrost, která pomocí pohádkových příměrů komplexně popisuje věci, které moderní věda rozčtvrtila do jednotlivých vědních oborů.


Podle feng šuei nic co se vám děje není samo o sobě, ale vychází to z energie, kterou je člověk obklopen. Měl by se zastavit, stát se pozorovatelem a nad všemi těmi jemnými znaky přemýšlet.

To si takhle jdete z dětského pokoje, zavřete dveře...a už je neotevřete. Až pomocí sekyrky, vrtačky a páčidla.
O pár dní později dveře v ložnici.
Fén. 
Konvice na čaj. 
Toustovač.
Kurnik zdá se mi to, nebo se mi začíná nějak rozpadat domácnost?

Nechápeš? Nerozumíš?

Tyčový mixér.

Jako já vím, že se něco děje, to už mi došlo, ale pořád nevím, co mi chceš říct.
Nebo možná vím, ale mám tisíc výmluv a zavírám oči.

Dej mi znamení, pane.

(pračku prosím tě NEEE)

ANGRY


Jak začít.

Nesnáším, když do mne někdo vandruje.
Nesnáším, když mi někdo vandruje do rodiny. A úplně nejvíc nesnáším, když mi někdo vandruje do dětí.

Moje mladší sestry jsou zvláštní přírodní úkaz. Je jim 22. Díky kombinaci výchovy a životních okolností  mají názory jako by jim bylo tak 55 a celý svět jim po tu dobu kladl nástrahy, překážky a život je otloukal shora zdola. Opak je pravdou, k realitě ani nepřičichly, žijí si ve své ochranné bublině, rodiče jim odmetají z cesty jakékoli překážky a divní jsou všichni ti venku.

Moje mladší sestry si pro svou budoucnost zvolily kariéru pedagogů. Jejich odbornou zdatnost nepopírám, ovšem jejich sociální adaptibilita, empatie a zejména tolerance k čemukoli, co je jiné než jimi hlásané názory nejsou ani na nule, spíše jsou  hluboce v mínusu.

Tento víkend jsem měla velkou chuť je vzít pod krkem a řvát. Zfackovat ty jejich povýšené obličeje, tlouct je do hlavy, aby se jim v nich něco přeplo. Měla jsem chuť se hádat, ječet na ně argumenty a rozškubat jim indexy, aby se nikdy nedostaly k tomu předvádět to, co dělají na mých dětech, profesionálně.

A neudělala jsem to, protože za prvé mi manžel zakázal dělat scény, za druhé mi bylo líto rodičů a za třetí se to společensky nehodí, páč má jedna z nich zrovna svátek. A protože jsem to neudělala, svírá mne na hrudníku, houpá se mi žaludek a mele se mi to v hlavě, takže už tuším, že zase dneska bude jedna z nocí, kdy nebudu spát. Mám já to zapotřebí?

Minule mi děti od babičky přijely šokované, protože jim mé sestry oznámily, že Bůh neexistuje a Ježíšek taky ne a že rodiče jim lžou. Tentokrát mi děti přijely a plakaly, protože jim mé sestry vysvětlily, že dobro vítězí jen v pohádkách, ale že je to lež, protože v životě vítězí vždycky zlo. Mému mladšímu dítěti je pět let. Dovedete si představit ten guláš, co má teď v hlavě?

Zlobím se tak moc, že se mi třepou ruce a špatně se mi dýchá.

- rodiče jsou zodpovědní za stanovení morálního kodexu, který předají svým dětem. Do určitého věku je slovo mámy a táty zákon, berná mince a záchytná hranice, jistota a řád. Děti neví, co je dobré a co je špatné. Je jim to někým řečeno a ony se tím řídí, protože tomu, kdo jim to řekl, věří. Na to, aby hledaly vlastní cesty mají do puberty ještě čas. Kdo dal mým sestrám právo shazovat autoritu nás jako rodičů, brát mým dětem víru v rodiče. Kdo dal mým sestrám právo zasít do srdce mých dětí pochybnost, že jim taky někdy můžeme lhát.

- kde berou tu drzost a sebejistotu, že to co si ony myslí, je správné. Jak je možné, že jsou tak troufalé a řeknou mým dětem svůj osobní názor a podají to jako tvrzení - cožpak neví, jaký je rozdíl mezi větou "Ježíšek neexistuje, to je lež" a větou "Já nevěřím v to, že Ježíšek existuje" Kde se v nich bere ta arogance? Je možné být pedagog a nevědět, že je nepřípustné takto překračovat hranice? Že není jejich úkolem hodnotit, soudit a odsuzovat ani vnucovat vlastní osobní názory? Že je rozdíl mezi tím ukazovat alternativy či nové úhly pohledu a dogmaticky prosazovat jediné správné řešení a všechny ostatní názory označit za zcestné?

- ještě je varianta, že to dělají pouze mně, že ten nadřazený postoj a potřeba přede mnou zachránit mé děti a uvést je na správnou cestu vychází ze soukromých sporů. Ale obávám se, že ne. Děkuji za to, že moje děti mají obě učitelky poměrně osvícené a nepotkaly něco takového (aspoň teda zatím se žádnými zásadními bludy nepřišly)



Luk 23:34 Bože, odpusť jim, neboť nevědí co činí



P.S.: Aslan říkal, že nezáleží na tom, jestli teď zrovna vyhraješ, ale že je třeba se rozhodnout, jestli stojíš na straně dobra nebo zla. A Aslan tomu rozumí víc než tety, takže jsme po pár hodinách filozofických rozhovorů snad děti uklidnili. Naposledy jsem takhle milovala televizi když Sportakus tvrdil, že je důležité jíst ovoce a zeleninu a že cukr způsobuje cukrový kolaps. 

Dobrá zpráva dnešního dne

Ode dneška za pět měsíců touhle dobou bude jaro.

Šaty dělají člověka



Alterego nr.1 - biker, rocker, bad girl. Wanna mess with me? You´re dead, asshole!


Alterego nr.2: Artist. Odborník na slovo vzatý, lektor a přednášející, obraťte se na mne s důvěrou.



Alterego nr.3: pani ten růžový náhrdelník vám jde k pleti lépe, pane, nestyďte se, pojďte se podívat, třeba vyberete nějaké vánoční dárky...horké párky, limonáda



Alterego nr.4: bellydancer ... svůdná, plavná, rozkošná a ženská od paty po konečky vlasů.




Alterego nr.5:  Prostě když si potomek přeje narozeninovou paaarty, bude dort, večeře o třech chodech. Nechám u nás přespat tu tlupu pavijánů, chci říci kamarádů, budu jim číst pohádky před spaním a dokonce budu i zpívat...



Alterego...
A ještě jich mám.... bosorka lesní divoženka, hippie, taky vedu model "úderník v montérkách" a během pobíhání okolo sporáku "hospodyňka". A s okousanými nehty sedící u počítače model "intelektuál".

A teď mi řekněte, co z toho je moje  "pravá tvář". 

Mají mi rockeři právo vyčítat, že batikovanýma sukněma zrazuji "styl"? Mám si skutečně každý den v práci dělat drdol jen proto, že když pobíhám s rozpuštěnýma vlasama, tak si lidi tipují můj věk o deset míň než mi je ve skutečnosti a moje pracovní pozice je někde na úrovni zábavného kávovaru? Mám snášet dovětky typu "ach, ona to pochopila" jen proto, že při představování jsem sdělila, že jsem aktuálně zaměstnaná jako skladník? Opravdu lidi tak potřebují ty ostatní ocedulkovat?

A nebo se divím neoprávněně a mají pravdu Japonci, kteří tvrdí, že člověk by měl přesně znát své místo ve společnosti. Díky komplikovanému systému zdvořilostního oslovování (zlaté naše vykání) si při představování poměrně záhy sdělí nejen jméno, ale i věk a pozici, což jim umožní zjistit, kdo je ten "nad" a kdo je ten "pod" a od toho se pak odvíjí zbytek konverzace.




Když já si pořád myslím, že 


Krásný Podzimní Den

Líbí se mi Šťastný blog . Když jsem fotila tyhle fotky, bylo to přesně tak, jak psala v jednom ze svých příspěvků. Byla jsem spokojená, protože byl Krásný Podzimní Den. Věc prchavá a pomíjivá, které je třeba si užít a které je třeba si vážit.