Alterego nr.1 - biker, rocker, bad girl. Wanna mess with me? You´re dead, asshole!
Alterego nr.2: Artist. Odborník na slovo vzatý, lektor a přednášející, obraťte se na mne s důvěrou.
Alterego nr.3: pani ten růžový náhrdelník vám jde k pleti lépe, pane, nestyďte se, pojďte se podívat, třeba vyberete nějaké vánoční dárky...horké párky, limonáda
Alterego nr.4: bellydancer ... svůdná, plavná, rozkošná a ženská od paty po konečky vlasů.
Alterego nr.5: Prostě když si potomek přeje narozeninovou paaarty, bude dort, večeře o třech chodech. Nechám u nás přespat tu tlupu pavijánů, chci říci kamarádů, budu jim číst pohádky před spaním a dokonce budu i zpívat...
Alterego...
A ještě jich mám.... bosorka lesní divoženka, hippie, taky vedu model "úderník v montérkách" a během pobíhání okolo sporáku "hospodyňka". A s okousanými nehty sedící u počítače model "intelektuál".
A teď mi řekněte, co z toho je moje "pravá tvář".
Mají mi rockeři právo vyčítat, že batikovanýma sukněma zrazuji "styl"? Mám si skutečně každý den v práci dělat drdol jen proto, že když pobíhám s rozpuštěnýma vlasama, tak si lidi tipují můj věk o deset míň než mi je ve skutečnosti a moje pracovní pozice je někde na úrovni zábavného kávovaru? Mám snášet dovětky typu "ach, ona to pochopila" jen proto, že při představování jsem sdělila, že jsem aktuálně zaměstnaná jako skladník? Opravdu lidi tak potřebují ty ostatní ocedulkovat?
A nebo se divím neoprávněně a mají pravdu Japonci, kteří tvrdí, že člověk by měl přesně znát své místo ve společnosti. Díky komplikovanému systému zdvořilostního oslovování (zlaté naše vykání) si při představování poměrně záhy sdělí nejen jméno, ale i věk a pozici, což jim umožní zjistit, kdo je ten "nad" a kdo je ten "pod" a od toho se pak odvíjí zbytek konverzace.
Když já si pořád myslím, že
Žádné komentáře:
Okomentovat