Personal taste

VIVA!
Už jsem si začínala myslet, že neexistuje. A existuje.

Konečně romantický seriál o lásce, kde:


- nezavírám půlku filmu oči, protože je mi trapně
- nechci půlku filmu hlavní hrdinku zabít, protože je to neskutečná blbka
- hlavní hrdina a hlavní hrdinka jsou si rovni
- hrdinka se nezamiluje na začátku filmu do chlapa, který se k ní chová nejhůř ze všech včetně komparzu a pomocného štábu a netráví zbytek série jeho předěláváním na člověka, případně jeho omlouváním, zatímco ignoruje chlapa, který je upřímný, hodný, pracovitý, pozorný a má ji rád
- omezili množství seriálových klišé na nezbytné minimum a ještě z poloviny vybruslili celkem s vtipem
- nenastavili nepostupující děj v polovině náhlým vstupem třetí osoby, která všechno zvrátí, aby si pak před koncem vzpomněla, že se musí vrátit tam odkud přišla

- nemusím nastudovat korejskou historii a kulturní zvyky, abych pochopila některá hnutí mysli postav
- míra hrdosti postav je i pro evropana úměrná a srozumitelná (ne pro všechny asijské filmy to platí)
- počet epizod je tak akorát, aby si člověk dostatečně užil všechen cukrkandl, děj postupoval a autor se trapně neopakoval a necucal si z malíčku, čím to ještě nastavit
- neudělali z konce doják
- a přesto to byl happy end

Personal taste (Korea, 2010)

Jako jo, nějaké ty mouchy by se tam našly, ale co byste nechtěli.
:-)