Štěstí, muška jenom zlatá

Se třetí (teda vlastně v pořadí druhou) ségrou jsme se jako malé děsně mydlily. Teda přesněji řečeno třískala jsem ji já, ona kousala, škrábala, nadávala a chodila žalovat. Na druhou stranu to taky obnášelo společné nadávání na rodiče, společné tajné výpravy a dlouhé večerní špitání. A pak jsme z toho nějak vyrostly a teď jsme jedna druhé nejbližší a nejlepší kamarádky.

Z čeho jsme nevyrostly je to, jak máme odjakživa rozdělené štěstí. Už je mi to taaak blbý (teda ne že bych si to s ní chtěla dobrovolně vyměnit) a tuším, že ségra má ze mne mindrák a někdy mi závidí. Já za to ale fakt  nemůžu.

Celou školní docházku jsem si četla pod lavicí indiánky a ona dřela jako kůň, já měla samé a ona trojky. Po té co vyšla školu v širokém dalekém okolí zkrachovaly všechny textilní fabriky, takže její vzdělání je jí v regionu na nic, pokud se nechce živit vyměňováním zipů u kalhot. Já jsem nikdy neměla žádné zásadní zdravotní potíže. Ségra měla vymknuté všechno, co jde, taky mononukleózu, podezdření na tuberu, taky má alergie na kdeco a nervy v kýbli. Při obyčejném pádu z kola si zarazila řidítka do břicha tak šikovně, že si natrhla ledviny a slezinu a byla tři měsíce v nemocnici. Já mám dvě děti, ona jeden spontánní potrat. Taky se na ni lepí úchylové a stalkeři. První dlouhodobý vztah zkrachoval na domácím násilí  a od té doby ne a ne nějakému dalšímu chlapovi uvěřit, tak to střídá a střídá, kdežto já jsem s mojí první vážnou známostí od devatenácti. Když se propouštělo u nás v práci, tak to byla ona, kdo šel z kola ven. Nehodu na motorce zase musela potkat ségra. Když jsem sháněla bydlení, našli jsme byt odpovídající našim požadavkům ve druhém inzerátu. Ségra už dva roky bydlí na stavbě, protože rekonstruuje barák, který měl být její, všichni to víme, ale majitel umřel dřív, než ho na ni stihl napsat a dědic si tu dohodu "nepamatuje", dohodnout se s ním nejde a průběžně ji týrá zmínkami o tom, že se barák buď prodá nebo že tam půjde bydlet někdo z těch nejmladších. Teď jsme obě po vytrhnutí zubu...ségra s kořenem až někam za ucho, vysekávaný, s horečkami, řezáním dásně, zánětem a dlouhodobou marodkou, já jeden kořínek jako kužel, trhaný, ani už o tom pomalu nevím.

A tak je to se vším...čehokoli dosáhla,  má to vydřené, odpracované a tvrdě zasloužené.O tom, jak dokáže z minimálních příjmů ještě ušetřit, kdežto mne se koruna nedrží, ani nemluvím. Já jsem ten, kdo má mindrák, protože to vím, že ségra je daleko pracovitější, cílevědomější a systematičtější a zasloužila by si to...jen prostě to štěstí, to nemá.

Ale s tím jak jí pomoct, to netuším.