Bít či nebít

 Mojí dceři je teď aktuálně osum.  Pro karate se rozhodla, protože jí zaimponovala holčička Evička na ukázce ve školní tělocvičně. Reálné tréninky se ukázaly jako větší dril než čekala, takže už jsme měli i nějaké to slzavé údolí "Nesnáším karate!" a takové ty věci. Přes to všechno zaujala celkem zodpovědný přístup.

No a v tom je ten tak říkajíc zakopaný pes. Naše rodičovské ambice se pohybují někde mezi "ať se holka hejbá, než aby se válela u televize" a "sebeobrana se jí jako holce hodí, zvlášť tady u nás" . Jsme prostě rodiče flákači. Nechce se nám jezdit na tréninky možná ještě o něco víc, než těm dětem. Za trest nám vybrali dítě do závodního oddílu, což představuje ne dva, ale tři tréninky za týden plus sem tam závody. Rodiče taxíkáři.

Ale kvůli tomu nad tím nedumám. Filozofická otázka zní: Bít či nebít? neboli náš oddíl se specializuje na kumite, tj. na zápas. Chci vést holku k tomu, aby se závodně prala? A jsme zpátky u těch škatulek. 

Kdyby to byl kluk...

Proč si nevybrala třeba tancování...

Tíha zodpovědnosti

Přepadá mne to zejména po delší konverzaci s kamarádkami. Zejména těmi, které jsou aktuálně ve kterékoli fázi rozvodového řízení. Zejména když polovina toho, co sdělují je stylem: "No jo, chlapi." Přepadá mne to  taky, když mi můj mužíček řekne při tanci. "Mami, ty mně vedeš, nemůžeš vést, vedu já, já jsem muž."  Nebo když se dožaduje deodorantu, protože už mu není tři. Už je mu pět, tím pádem je muž a v televizi říkali, že pravý muž používá deodorant.

Muži se nerodí natvrdlí, sobečtí, egoističtí, promiskuitní a s oběma ručičkama levýma. Začíná to u: "Co bys nechtěla, je to kluk, kluci jsou..." " To po něm nemůžeš chtít, vždyť je to kluk" nebo ještě lépe: "To není nic pro chlapa" Kluci jsou takoví, jaké si je vychováme my, mámy. A muži jsou takoví, jaké jsme vychovaly syny.

Po konverzacích s rozvádějícími se kamarádkami na mne doléhá tíha zodpovědnosti, jak to zařídit, aby můj mužíček stále uměl vstát v pět hodin ráno a šeptat do ucha "Já ti děkuji za to, že jsi mne pustila na trénink, jsi ta nejúžasnější moje žena, já tě mám rád". I když to ucho už nebude moje. Ale co, hlavně když to pořád bude umět.

Proč je dobré mít sourozence

Protože i když ho většinu času chcete zabít, bez něj byste se opravdu nudili.

Odpolední konverzace mých dvou andílků škvírou v bytovém jádru:

"Podej mi ten papír, budem si ho prostrkávat jako posledně!"
"Ale já kakám."
"No doufám, že mi budeš strkat čistej!"